JUROVY STRÁNKY

Možnosti: Kontakt vytisknout stránku

23.05.2005

Akojky zase tam, já tady pořád dobře se mám. Tento týden se zdál být ze začátku úplně obvyklý. Ale už v úterý to začalo. Ten den jsem měl v plánu jít pomoct Petře vyplevelovat zahradu Gregoryho Barkera, když tu jsem se dozvěděl, že to asi nepůjde, jelikož Denisa odjela do Londýna a ve vlaku si vzpomněla, že Holly si jde v poledne k zubaři nasadit rovnátka a někdo ji tam musí odvézt. A tak jsem se ten den doma učil a poflakoval přemýšlením jak dostat krysu z garáže.

Ve středu poté, co se všichni členové rodiny odebrali na své pracovní a studijní pozice, jsem valil do školy nechat si ostříhat vlasy. V naší škole v Hastingsu se totiž vyučují různé profese, ne jen ta Angličtina, a tak je tam i velikananánský salón pro kadeřníky praktikanty, kteří si tam vytvářejí a zdokonalují své dovednosti. A já byl ten pokusný králík. Ten, který by po těch sedmdesáti minutách nudy a tahání za vlasy zakázal veškeré pokusy na zvířatech, o lidech nemluvě. No nebudu to protahovat, upřímně pochybuju, že z té holky, která mě stříhala, bude někdy kadeřnice a zároveň děkuji Bohu, že tam byla i jedna profesionální Vlasová pracovnice, která mě téměř dokonale během deseti minut dostříhala.

Ve čtvrtek ráno se mi zlepšila nálada a zvedl žaludek po tom, co mi u snídaně Denisa prozradila co se skrývá pod tím nesmyslně pohozeným ubrouskem v obyváku na zemi. Náš Ben (kočka) totiž chytil a usmrtil přes noc tu velikou hnusnou krysu z garáže a pro jistotu, abychom si toho všichni všimli, ji položil na prostředek koberce na cestu, kde každý z nás několikrát denně projde. A tak mě Denisa laskavě požádala, jestli bych to někam nepřesunul, že se toho všichni štítí, bojí a kdo ví co ještě.

Pátek byl standardní a hodně žehlící.

V sobotu jsem šel do školy a pak jsme šli s Petrou a jedním kamarádem plavat. To odplevelování zahrady, o kterém jsem se již letmo zmínil mělo svůj Gigantický důvod. Gregory Barker, člen parlamentu za oblast Bexhill, Battle a okolí (Crowhurst tam je taky), totiž pořádal v sobotu večer a v neděli ráno večírek či raníček jako poděkování všem propagátorům a pomocníkům jeho voleb, které mimochodem opět vyhrál, a zahrada tudíž musela vypadat nezarostle. Těm, kteří četli všechny moje dopisy nemusím připomínat fakt, že Petra je jeho au-pair. A tak jsem byl požádán, jestli bych na těch párty nemohl pomáhat s občerstvením a tak něco. Proto jsme tedy po pěkném obědě v supermarketu Sainsbury's jeli k Petře. Tam už probíhaly chaotické přípravy a my jsme byli do toho kolotoče okamžitě vtaženi také. Když se mě zeptali, jestli bych během večírku nezahrál na piano, tak mě to docela zaskočilo, vzpomněl jsem si na svoji trému, kvůli které nerad hraji před jakýmkoli neznámým člověkem a upřímně, kdyby nebylo řečeno, že to bude jen jako hudba na pozadí, tak bych do toho šel s velikou hrůzou v očích, ale naštěstí po mě žádný koncert nechtěli, takže ta hrůza zůstala jen v mé mysli. A tak jsem do začátku večera trénoval co to dalo a pak, když se hosté nahrnuli na poctivě a dokonale čistou a krásnou zahradu, tak jsem šel roznášet jednohubky. Na sobě jsem měl džíny a bílou Petřinu košilu s ohrnutými rukávy. Když se všichni dosytosti nahubkovali, vypovídali a vynadívali na tu krásu kolem sebe a nebe potemnělo, tak se dav přesunul do místnosti zvané piano-room. Teď tedy byla ta chvíle něco zahrát. Ta spousta lidí kolem mi dělala trochu starost, ale ten hluk jež vytváreli mi dodával sebevědomí. A tak jsem zased a zahrál postupně všechno co znám a když jsem dohrál, tak na mě Greg mrk, jako že dobrý, a tak jsem šel dolívat šampáňo. Už ani nevím kolik lahví jsem ten večer otevřel a s kolika lidma jsem se bavil, ale pamatuji si, že se mě všichni zeptali odkuď jsem, jak jsem tu dlouho, jak se mi tu líbí a také mi všichni řekli že moc pěkně hraju.

Druhý den v něděli v 11 ráno se pořádal ten raníček pro další skupinu volebních pomocníků, tam už jsem nehrál, ale o to víc jsem otevřel těch šampusů. Všichni byli pocelou párty na zahradě, protože bylo opravdu krásně a svěže po tom něžném nočním deštíčku, sluníčko svítilo a lidé se bavili mezi sebou, někdy i semnou, a já je jen obcházel, koukal jak to vypadá v jejich skleničkách a dolíval bublinky.

Za tu dohromady šestihodinovou pomoc jsem si vydělal téměř dvě třetiny toho co tu mám jako aupair za týden, takže celkově tento víkend hodnotím velmi kladně, pozitivně a jedním slovem to bylo super.

Toť dnes vše, přiště zase čau, Váš Juřišičák.