JUROVY STRÁNKY

Možnosti: Kontakt vytisknout stránku

10.04.2005

Ahoj všem z mé vlasti milé, už se blíží nedělní noc a tak se opět ozývám. Protože v pondělí pršelo, tak tu trávu, o které jsem se v minulém dopise tak rozvykládal, jsem dosekal až v úterý a Denisu jsem tím opět potěšil. Tento týden byl ale trošku divočejší, protože děti byly hodně doma, tudíž jsme tu měli s paní mámou věru co dělat. Občas tu byli na návštěvě i Danielovi kamarádi a tak se nám trošililinku pozvedla roční průměrná hodnota hluku. Ale zvládli jsme to a zítra už se všechny děti vydají zpátky do školních lavic a budou se zas pár dnů pilně učit.

Tento víkend tu bylo velmi krásné počasí. Včera ráno, když jsem se konečně vyhrabal z postele, jsem nevěděl co dělat a tak jsem se pustil do učení. Po dvou hodinkách jsem to ale zabalil a protože byl super slunečný den jako ze žurnálu vystřižený, takže jsem ven prostě musel. A tak se po pár textových zprávách a telefonech povedlo domluvit, že mě tady u nás v Crowhurstu na nádraží vyzvedne jeden MP (Member of Parliament - člen parlamentu) jehož jméno budiž utajeno, a vezme mě na návštěvu za Petrou do svého sídla v Peasmarsh. Byl tady totiž zrovna poblíž, kousek za Battlem, trénovat své jezdecké dovednosti na překážkový dostih, který se jel právě dnes. A jak bylo domluveno, tak se i stalo, jízda to byla svižná a tudíž i rychlá. U Petry jsme naplánovali, že si uděláme pěší výlet do městečka Rye a po rychlé sváče jsme ihned vyrazili. Bylo to nádherný, protože jsme se skoro ani neztratili a i když jsme se po cestě museli hodně koukat pod nohy, protože všude bylo ovcí jako psů a na loukách pro ně záchody nikdo nikdy nepostaví, tak jsme se dosytosti a možná spíš i do totální unavenosti perfektně prošli. Takže to byla sobota.

Dnes v neděli, jsme se byli podívat s Petrou, Petrem, Marcelou a Luckou na již zmíněném překážkovém dostihu, kde jsme viděli spoustu koníčků, kteří letěli v plném trysku po předem vyznačené dráze. A taky jsme viděli jak jeden kůň upadl, když přeskakoval překážku, jak shodil svého jezdce a jak ten jezdec ležel úplně nehybně aby nepoplašil ostatní koně, až jsem si myslel, že je snad mrtvý, ale potom co všichni koně přeběhli, se začal opět hýbat a sice pozbyl trochu krve, ale nakonec to přežil a myslím, že v tuto chvíli už je mu dobře v pohodlí svého domova.

Ale to už dneska radši stačí. Byli jsme sice potom ještě na pláži v Bexhillu a na prohlídce jednoho hrádku, ale to už je zase jiná story a já musím taky spát. Děkuji za zprávy o Luckynce, mám se tu stále dobře a všechny vás zas a znova pozdravuji.

Ahoj váš Jirka.