JUROVY STRÁNKY

Možnosti: Kontakt vytisknout stránku

03.01.2005

Ahoj, uz jsem zase "doma". Kdyz jsem sem jel, tak jsem cekal ze tu bude binec jak v tanku. Skutecnost je ale o mnoho horsi. Denisa se totiz pres Vanoce dala do preusporadavani celeho baraku a to tak, ze premistuje veci zmista na misto, takze se po celem baraku povaluje spousta veci. Rika ale ze jeste neskoncila, tak doufam ze to tento tyden vsechno dopremistuje a bude to tu vypadat podobne jako kdyz jsem sem prijel poprve.

Cesta byla docela fajn i kdyz v autobuse nebylo zrovna teplo, takze jsem byl rad ze mam na sobe svou flisku a jeste jsem se prikryl bundou, ale uteklo to velmi rychle, do Folkestonu jsem prijel uz v 9:00 mistniho casu, bylo nadherny slunecny pocasi okolo 8mi stupnu, tak jsem se hodinku opaloval na lavecce u Tesca pri cekani na Denisu.

Kdyz prijela tak me hned vytala, no ne tak jako Luckynka, ale taky mile a pekne a po tom co nakoupila sme vyjeli a cesta utikala, protoze Denisa vykladala jak jim do baraku vletel netopyr a jak se ho vsichni bali a zavirali se na noc v pokojich, protoze on spal v obyvaku, tak aby jim tam nahodou nevletel tak se zavirali, a volali nejakou spolecnost ktera se stara o zraneny zvirata a tam jim rekli ze muzou odchytavat jen zraneny zvirata a jestli ten netopyr neni zranenej, tak ho nemuzou odchytnout a tak je ta spolecnost preposlala na nejakyho netopyrare z Hastingsu a Denisa mu zavolala a on prijel a premistil ho nekam do podkrovi, kde muze vklidu a nerusene prospat celou zimu. Ja jsem samozrejme koukal jak vyorana mys po te posledni noci, kterou jsem takrka probdel s kamarady v hospodach po Brne a taky mi chvili trvalo nez jsem opet zacal rozumet te kanonade informaci ktere se ke me sunuly jako ta dalnice po ktere jsme jeli, ale nakonec jsem se do toho opet dostal, prekonal jsem opet dalsi neprijemny pocit z toho, po ktere strane silnice jedeme a bavil jsem se s Denisou jake jsem mel Vanoce a kde jsem byl a co jsem dostal pod stromecek a ona uz me pripravovala na ten neporadek doma a ze decka dostali rotoped od babicek jako spolecnej darek k Vanocum a tak dal a tak dal.

Takze takhle to bylo, ten muj prijezd sem zpet do Angli. No a ted uz jsem tu a je tu stale pekne pocasi a tak Vas vsechny se sluncem v dusi pozdravuji, mejte se, ahoj Jirka.