JUROVY STRÁNKY

Možnosti: Kontakt vytisknout stránku

09.11.2004

Helou, ten začátek je vždycky nejtěžší, protože se furt opakuje. Tak dneska by mělo být úterý a já se nudím, tak vám píši.

Tak jsme se byli v něděli mrknout na tu jadernou elektrárnu, která je u moře na takovým obrovským výběžku mezi Hasingsem a Doverem. Chladící komíny samozřejmě neměla, protože se chladí v moři, takže to byla jen obrovská ohyzdná budova vydávající podivný zvuk. Okolí bylo velmi neanglické, všude kolem se povalovalo spousta starých a zrezivělých strojů a motorů a občas někde stála nějaká dřevěná chatka. Jinak všude kolem pusto. Jen ty dva majáky s hospůdkou a malím nádražíčkem poblíž zdobili tamní okolí. Tak jsme to tam všechno s Katkou a Petrem prolezli, oni oba jsou vášnivý fotografové, takže fotili co se dalo, a potom jsme se vydali zpět. Cestou jsme se stavili v městečku Rye, šli jsme se podívat na ústí nějakýho kanálu, abych pravdu řekl nic moc, a potom se naše tříčlenná skupina rozhodla, že na závěr výletu zajde na pivko. Tak jsme vlítli do první hospody, která nám padla do cesty. Hospodská hned na nás, že už nevaří. Mi na to, že si dáme jen pivo a že hned zese půjdeme. A tak nám každýmu načepovala a my si potom šli sednout k jednomu z mnoha prázdných stolů. Po chvilce ta hospodská přišla a donesla tři talíře opékaných brambor a okurky a že to jako můžeme sníst. No a protože nám všem po tom půldenním výletu značně vyhládlo, tak jsme se do toho pustili s velkou chutí. A to byl konec tohoto nedělního dne.

A jak to bylo v pondělí? Hrůza. Už ve snu mi něco říkalo, že su nemocnej a ráno když jsem se probudil, tak se tušení stalo skutkem. Když jsem vstal a pozacvakal oba budíky, šel jsem si opět lehnout. Předchozí pohyb ovšem vyvolal v mém žaludku nějakou nespecifikovanou reakci a tak přibližně po třech minutách jsem musel opět a nyní velmi rychle vstát a naštěstí byl poblíž prázdný půllitrový kalíšek, který jsem v dalších sekundách naplnil nedělní sendvičovo marmeládovou večeří. Pak, potom co jsem se umyl a vylil večeři do záchodu už mi bylo od žaludku líp. Ale pořád jsem se cítil nemocný, protože všechno co mohlo to bolelo, tak jsem šel zpět do postele. Po chvilce šla kolem pokoje Denisa a když pronesla tu její obvyklou větu "Jsi OK?", tak jsem poprvé i když ne moc s chutí mohl říct "NE". Ona už to tušila, protože to také postihlo Daniela i Holly, tak se mě ještě zeptala jestli něco nepotřebuji a pak řekla ať zůstanu v posteli. A tak jsem strávil skoro celé pondělí v posletli a spal jsem. Večer po probuzení už mi bylo líp a dnes ráno už jsem se cítil naprosto zdráv. No sto procent sil jsem ještě nemám, ale už su zase na nohách. Byla to jen taková jednodenní chřipečka.

No vidíte, dva blbý dny a hned je o čem psát. Tak zase brzy ahoj, Jirka.