JUROVY STRÁNKY

Možnosti: Kontakt vytisknout stránku

Lidé, sněte!

Čtvrtek, 6. února 2014

Kolik je potřeba let k tomu, aby lidská civilizace stvořila něco opravdu hodnotného, smysluplného, něco, co nezničí nánosy věků? Deset, dvacet, padesát, sto nebo pět set let? Kdy byly postaveny první pyramidy? Stáří té nejstarší (Džóserovy) se odhaduje na 4 700 let. Ne nadarmo se říká: „Všichni se bojí času, jen čas se bojí pyramid.“ Bezmála 5 000 let!! Můžeme (se všemi našimi moderními prostředky) dnes postavit něco tak velkolepého, co vydrží tak dlouho? Netroufám si to tvrdit. A co Velká čínská zeď? Rhodský kolos? Machu Picchu? Rotundy, baziliky, katedrály? Santiniho poutní kostel Sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře? Přemýšlím, co za posledních padesát nebo dokonce sto let vzniklo tak úžasného, čím by se mohlo lidstvo pyšnit. Co zásadního ovlivnilo směřování lidské civilizace. Rozvoj dopravy. Možná lety do vesmíru. Sdílení informací prostřednictvím počítačů a internetu. Něco víc? Co se staveb týče, nic mě nenapadá. À propos - díky internetu máme stále víc možností něco dokázat, objevit, vynalézt, zkrátka změnit. A přesto je toho čím dál míň, čím bychom se mohli opravdu pyšnit. Eiffelova věž byla postavena v letech 1887 až 1889, socha Krista Spasitele v Riu de Janeiro byla odhalena v roce 1931, stavba opery v Sydney dokončena v roce 1973. Jak dlouho tyto stavby vydrží? 1 000 let? Nemyslím si to.

Zdá se mi, že oproti předchozím staletím něco postrádáme. Něco nám chybí. Odvaha snít. Nedržet se při zemi. Odvaha roztáhnout křídla a letět. Člověk měl kdysi dávno sen, že poletí. K uskutečnění tohoto snu došlo až na začátku 20. století. Jako první se dokázali odlepit od země američtí nadšenci Orville a Wilbur Wrightovi v roce 1903. Jaké jsou naše další sny? Kolonizace Marsu? Celé sluneční soustavy? Tvorba dětí na míru podle přání rodičů? Prodloužení života na 150 let? Mám pocit, že čím víc možností máme, tím přízemnější jsou naše sny. Jakoby se nedostávalo těch, kteří chtějí, aby po nich něco zůstalo. Napadají mě jen dva lidé: Elon Musk a Bertrand Piccard. Snad Richard Branson. Co se stalo? Přestali snad lidé snít? Nečeká nás něco podobného jako hrdiny známého filmu Nekonečný příběh? Nehrozí našemu světu spolknutí Nicotou?

Nehrozí. Přicházejí ... lovcisnu.cz

Rosťa

Rok 2008

Čtvrtek, 25. prosince 2008

Život v krabici, dává nám pocit dokonalé jistoty, pomáhá nám lépe se cítit v krabice tomto světě, určuje dokonalý řád a rytmus našeho života. Nesnáším ho! Chci být toulavým bláznem, poznávat nové lidi, věci, prostředí,... chci se rozvíjet, pracovat na sobě, snažit se do sebe pojmout celý obšírný svět, ne jen nějaký jeho "subsvět", nedokonalý nezaostřený podobraz, chci jej celý, chci aby celý Vesmír se ze mě třpitil, jakož i on se odráží do mne.

Tento rok jsem poznal mnoho nového, zlého i dobrého, došlo mi, že vše má svůj význam a svoji krásu. Sedím tu teď, je půl druhé v noci po Štědrém večeru, koukám na dárky od blízkých mi lidí, chápu jejich bezvýznamnost i významnost, vidím obojí, oba protichůdné úhly pohledu zároveň. A to je ono! To je to, co jsem hledal, už nejsem v krabici, jsem zárveň i vně jí, vidím svět jako celek. Díky za to všem svým prátelům, spisovatelům a muzikantům, sobě, a tomuto krásnému roku.

Jirka


Čaj, pivo, pivečko

Čtvrtek, 29. května 2008

Děcká, to byl krásný večer. Budu stručný! Původní plán tohoto středečního večera byl obvyklé si zatančení salsy. Zvláštní okolnosti mého vnitřního a vnějšího já ovšem zapříčinily, že jsem skončil s kamarádem Adamem v poprvé námi oběma navštívené čajovně Skleněná louka. Vše se seběhlo tak rychle, že jsem si teprve až sedíc u malého čajového stolku před jakýmsi pódiem uvědomil, že jsem v literární čajovně, kde se shodou okolností tento večer koná hudební vystoupení skupiny LA VA. A tak, dříve než jsem si stačil objednat jeden z deseti nejslavnějších čínských čajů - Pi Lo Chun – “Smaragdové spirálky jara“, se místností rozezněl krásný alt jedné slovenské kamarádky mé kamarádky Verči. Byl to uklidňující zpěv, který mi pomohl pochopit a vstřebat velké množství informací, které mě toho dne zaujaly. Její hlas byl příjemný a měl jsem i chvílemi chuť zpívat s ní. Čajík byl dokonalý, hudba byla krásná, vše bylo, jak má být. A když jsme vše vypili a vyslechli, tak přišla obvyklá otázka, co s načatým večerem.

Noc byla ještě mladá, jak se tak říká, a tak jsme se s Ádou vydali na pouť skrze černé pivko v Potrefené huse do nejlepší Plzeňské hospody v ČR – do Bláhovky. Nezklamala nás! To pivo bylo jedna velká báseň, kterou jsme si tam vyprávěli až do zavíračky. Byl to skvělý večer a já jdu spat, abych mohl zítra zase pracovat a pak si zase hrát, jako dítě, které stále objevuje všechny tajemství a krásy tohoto obšírného světa.

Jirka


Teorie duší

Nedele, 25. května 2008

Mám teorii, že vše kolem nás má duši. Nedávno jsem se opět zabýval otázkou, proč moje mysl, mé já, se nachází fyzicky zrovna v mém těle a proč tudíž existuje právě jen a jen pro mě ona hranice rozdělující celý duše svět na já a okolí. Napadlo mě, že to má asi něco společného s tím záhadným nejasně definovaným slovem - duše. A tak jsem začal přemýšlet nad nějakou rozumnou teorií, která by dokázala toto slovo lépe popsat. Nakonec jsem došel k závěru, že duše je energie. Když totiž vyjdeme z předpokladu, že každý z nás si nějakým způsobem uvědomuje svoji vlastní jedinečnou identitu, tak jediná existující věc, se kterou je logické tuto identitu asociovat vztahem 1:1, je konkrétní hmota mozku daného člověka. No, a za předpokladu, že hmota je energie, je každá duše člověka energií, která si uvědomuje sama sebe. To například znamená, že jestliže by se nějakým „šíleným“ vědcům někdy podařilo vytvořit přesnou kopii člověka (na molekulární nebo ještě hlubší kdovíjaké úrovni), nebyla by tato kopie tím původním člověkem, protože by musela být utvořena z jiné hmoty a neměla by tak stejnou duši. Na okolí by sice třeba chováním mohla působit úplně stejné jako originál, ovšem duše originálu by zůstala tam, kde byla.

A proto tedy buďme na všechny věci svého okolí hodní a mějme je rádi, protože nikdy nevíme, kdy vniknou do potravního řetězce lidí, a kdy se z nich stane duše člověka, který bude třeba naším nejlepším přítelem…

Jirka


Vítejte ...

Úterý, 22. dubna 2008

Tak jsem si tuto noc malinko zaktualizoval stránky, jelikož jsem si všimnul, že na ně míří odkaz ze stránek jedné mé kamarádky :-).

Není toho tu moc, nahoře odkazy na fotky, dopisy z Anglie, které jsem psal svým rodičům, aby se o mne nebáli, a nalevo potom nějaké odkazy dál, do webů, které se mě nějak týkají. Možná sem začnu psát nějaké zajímavosti, které mě potkávají životem, a možná ne. Uvidíme časem, tak se zatím `bafte` fotkami, dopisy a odkazy, pokuď se vám chce :-O.

Jirka